Share on facebook
Facebook
Share on email
Email
Share on pinterest
Pinterest
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on twitter
Twitter

Jan Hus

Jan z Husince na Prachaticku šel studovat do Prahy na univerzitu z několika dobrých důvodů – aby měl dobré bydlo, krásné roucho a byl lidem vzácen. Vedl bujarý studentský život, chodil do hospody, hrál šachy, až nejednou, jak sám napsal, sebe i jiné tou hrou k hněvu vydráždil. Jenže pak to přišlo. Divoký Jeroným přivezl z Anglie do Prahy spisy tamního učence Viklefa. No to bylo pozdvižení. Prý by lidé měli žít podle Bible. To přece všichni vědí, ale také všichni nežijí. Všichni jsou křesťany, ale Bible je jen pro ozdobu, ne pro život. Viklef, Viklef, ty nejednomu hlavu zvikleš, poznamenal si Hus na okraj jedné z jeho knih. Stal se knězem a začal kázat nejprve v kostele svatého Michaela a pak v Betlémské kapli.

Do Betlémské kaple chodily tisíce lidí. Vešlo se jich tam na tři tisíce a Praha tehdy měla asi 40 000 obyvatel. Všichni se začali bavit o tom, co Hus hlásal. Že má člověk velkou hodnotu, proto má žít čistě. Má si sám sebe vážit a nepošpinit se hříchem. Máme prý milovat pravdu, protože nás může osvobodit. Od viny, od strachu, od starostí, od představ druhých lidí… A že prý pravda vítězí – ač na čas poražena bývá. Mocná je až navěky. Heslo „Pravda vítězí“ si dal náš první prezident T. G. Masaryk na prezidentskou vlajku. Tou pravdou Hus myslel jednu osobu – Ježíše Krista. Husovi nešlo o prosazení svého názoru, ale opravdu o Pravdu s velkým P. Máme žít v pravdě – upřímnosti a opravdovosti, nejen pravdu myslet nebo o ní mluvit.

Situace v Praze se vyhrotila roku 1412, kdy do Prahy přišel papežský legát (vyslanec) s prodejem plnomocných odpustků. Ty znamenaly, že si lidé mohli koupit odpuštění hříchů minulých, současných i budoucích, a tudíž i život věčný. Jenže v Praze narazil. Hus se proti prodeji odpustků ostře postavil, protože byl přesvědčen, že odpuštění se nedá koupit za peníze. Jedině opravdové pokání, při které nastane skutečná vnitřní proměna člověka a pevné rozhodnutí, že už více nechci hřešit může očistit od viny. Upřímná víra v Ježíše Krista přináší lidem záchranu, ne peníze či svátosti.

Že by kněží měli žít podle Bible a příkladu Ježíše Krista? To se kněžím moc nechtělo, protože on žil v chudobě a oni měli rádi přepych, bohatství, moc a slávu. Tak ho potřebovali umlčet. Jenže to moc nešlo, on pořád mluvil. Ani klatba na něj nezabrala. Tak do ohně s ním, s tím zapáleným kazatelem. Pozvali ho na koncil do Kostnice (Německo). Tam se sešla smetánka celého tehdejšího křesťanského světa – učenci, kardinálové, biskupové, knížata i sám císař pán. A také různí kejklíři, šašci a kurvy zjevné. Aby se páni po večerech nenudili.

Hus tam přišel obhájit své učení. Ale moc prostoru na obhajobu mu nedali. Buď odvoláš, nebo půjdeš až na hranici. Hranici ohně, samozřejmě. Hus však nemohl odvolat to, čemu věřil a o čem byl přesvědčen, že je správné. Tím by přece zapřel pravdu, Boha i sebe. Také nemohl odvolat ty věci, které byly mylně vykládané a on je tak nezamýšlel. Tím by se přiznal ke kacířství a on žádné neměl. Tak se nedomluvili. Byl odsouzen, odsvěcen a upálen. Stalo se to 6. července 1415. Dnes máme ten den svátek a nemusíme chodit do práce. Ale pravda se upálit nedá, takže Husovy myšlenky přežily dodnes a stále inspirují k odvážnému hledání a následování pravdy.

Viac info:

http://www.staletekoreny.cz/jan-hus

Staleté kořeny:

Cyril a Metoděj

Skutečný příběh příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu přinášíme v několikaminutové animační zkratce v rámci projektu Staleté kořeny.

Pozrieť slovo »
Jan Hus

Animovaný životní příběh Jana Husa v rámci projektu Staleté kořeny při příležitosti 100letého výročí vzniku ČSR.

Pozrieť slovo »

Sledujte LifeTv aj na sociálnych sieťach:

Scroll to top